Goblinzzz of Moryja

Je to už dávno co Morgoth Bauglir stvořil první z nás…

Zrodili jsme se z bolesti, křiku a krve, které jsou našimi sestrami a provázejí naše kroky všude kde staneme.

Ukryli jsme se v samotných kořenech hor, v Černé jámě, hluboko, hluboko pod zemí kde nás nikdo nemohl najít… náš osud nám zachutnal - v noci jsme vycházeli ven a pálili jsme, vraždili, a ničili co nám přišlo pod ruku veškerá zloba v nás ukrytá vytryskla na povrch stejně jako krev v níž jsme se koupali…

Pak přišli Oni - fousatí se sekyrami, vypasení, a tak hloupí… nazvali naše hnízdo

Khazad-dûm a chtěli v něm žít. Zabili jsme je, ale přišli další a další bylo jich více a my byli vyhnáni. Svedli jsme mnoho bojů, zabili spousty nepřátel a jejich králů.

Nakonec díky Plameni a Stínu jež probudili je Moryja opět naše. Bojíme se ho, zničil i mnoho z nás, ale naučili jsme se mu vyhýbat, víme kdy přichází….

Klan prošel mnoha válkami i šarvátkami, krvácel, rostl i upadal. Nyní je stejný jako černá díra !!! z níž pochází - kus černého uhla, který tlak proměnil v diamant.  Nikoliv lesklý a vybroušený, ale tvrdý a zocelený.

Tak o nás psal haradský poutník:

Ve svém zajetí jsem potkal i jiné bytosti, než jen uruki. Další stvoření podobná člověku, ale víc hubená a šlachovitá s nazelenalou kůží, jsou kapuli. Tak alespoň zní jejich jméno v řeči uruki. V obecné řeči, ani řeči jihu pro ně není žádného jména, které bych znal. Kmen kapuli, který přišel uctít velkého šamana do rozvalin staré věže, nosí ve znaku zubatou tlamu jakési příšery, kterou jsem nikdyneviděl. Samotný kmen jsem však potkal nedlouho po mém zajetí klanem Snaga. Poté co ushatari Snagy vyplenili karavanu, vedla jejich cesta do hor, kde se v bludišti soutěsek, převisů a jeskyních chodeb skrývaly početné šachty, hutě a vysoké pece. Zde se setkali s těmito kapuli se zubatou tlamou ve znaku. Vypadalo to, jako by se potkali staří známí. Hlavním účelem cesty však nebyla zdvořilostní návštěva, ale obchod. Uruki měnili s kapuli látky, potraviny, černou kořalku, koření, zvířata a otroky za zbraně, různý kovový šrot, několik ingotů čisté oceli a také za malé množství drahých kamenů, zlata a stříbra. Nebylo se čemu divit, když početná výprava těchto kapuli byla srdečně přivítána na posvátném místě pohřbu. Jejich totemy a prapory zdobila stejná rozšklebená zubatá tlama, jakou jsem viděl v horách, a jak jejich totemy, tak stany byly zdobeny kostmi a lebkami zvířat, které jsem neznal. Některé byly dokonce ověšeny vyschlými lebkami, snad lidskými, na kterých byl ještě hustý porost vlasů a vousů. Samotní kapuli rádi sedávali před svými stany a za ustavičného bublání kouřili z velkých plechových dýmek silnou aromatickou směs bylin. Takové dýmky jsem dobře znal, podobaly se těm skleněným a krásně malovaným vodním dýmkám z mé domoviny, ovšem tyto byly různě křivé, oplechované a zdobené motivem zubaté tlamy. Když kouřili, vypadali klidně a líně a občas se i od srdce smáli. Své ostré zbraně však měli stále na dosah ruky. 

Hned první, na koho mé oko padlo, byl kapul jménem Hanz-duf. Byl vysoký, snad nejvyšší ze všech přítomných kapuli, a také strašně hubený, s dlouhýma rukama a nohama. Připomínal mi opice z trhů mého rodného města a měl i podobnou povahu. Rychle střídal nálady z nabručené do veselé a zase zpět. Neustále se s někým o něco hádal a když mluvil, znělo to spíše, jakoby řval. Rozhodně nepatřil mezi klidné povahy a zbraň se mu při náznaku sporu v ruce ocitla až nečekaně rychle. Přesto to byla veselá kopa a dobrý společník. Jeden z mála, se kterými jsem mohl mluvit. Rád sedával na kamenech a padlých kmenech a na rozdíl od ostatních kapuli často procházel otevřenou krajinou jako tulák. Uměl trochu mluvit obecnou řečí a na cestách mu dělaly doprovod různé hudební nástroje.

Pravým opakem Hans-dufa byl Veverâk, nejmenovaný vůdce kapuli se znakem zubaté tlamy. Zdál se klidný a mlčenlivý, vždy s kamennou tváří, avšak v jeho očích hořel oheň války a nekonečného boje. Jeho pohyby byly jisté jako pohyby písečné šelmy lovící kořist a v jeho hubeném těle dřímala neobyčejná síla. V dírách a jeskyních severovýchodních hor patřil za vyhlášeného bojovníka. Pod údery jeho šavle praskaly chrupavky, tříštily se kosti i štíty a prohýbaly se kovové zbroje. Často vedl tažení a nájezdy do okolí a rozséval s chladnou jistotou samotné smrti zkázu a pohromu. Ze svých nájezdů se vracel s bohatou kořistí, s níž kapuli obchodovali nebo ji ve svých dílnách měnili na jiné věci, co zrovna potřebovali.

Dalším, který přišel spolu s výpravou kapuli, byl Gobbo. Nikdy jsem ho nezahlédl jinak, než s kapucí staženou hluboko do čela, ze které trčel akorát nánosník kovové přilby. Gobbo se pohyboval táborem jako stín, stále něco přenášel a chystal, aby zajistil chod celé výpravy, jež na pohřeb dorazila. Nemohu ho však označit za sluhu ostatních, spíš jako od přírody pracovitého tvora. Občas jsem zaslechl útržky jeho hovoru s jinými kapuli, ale nerozuměl jsem, co si říkají. Jednou jsem ho dokonce zaslechl mluvit potichu obecnou řečí s Hanz-dufem a přísahal bych, že jsem ho viděl i párkrát psát! Bylo to ve chvíli, kdy do části tábora, kde sídlili kapuli, přišli jiní uruki za obchodem. Jako by si Gobbo psal obchodní poznámky. Hanz-duf mi o něm mnoho víc neřekl, než jsem zvládl odtušit, jen že je moc chytrý a občas se s ním radí i sám Veverâk.

Jeden ze zajímavých příběhů, který mi Hanz – duf vyprávěl týkající se kapuli, byl o dvou bratrech se stejnou tváří. Ghaashug krankluki – ohniví bratři pocházeli ze severních děr v horách a patřili taktéž pod praporec se zubatou tlamou. Tito bratři byli výteční bojovníci s ohnivou povahou. Procházeli úspěšně bitvami již od mladých let a za roky války se zocelili ve výborně sehrané bojovníky. Tenkrát to byly dobré časy. Válečníků tohoto kmene bylo mnoho, získávali bohatou kořist a řemeslo i obchod jim kvetl. Ohniví se bratrům neříkalo pouze podle jejich povahy, ale i kvůli tomu, že měli k samotnému ohni velmi blízko. Na oslavách úspěšných výprav pro pobavení všech ostatních točili s ohněm sevřeným do železných košů a zavěšených na dlouhých řetězech. Takto ozbrojeni pak předváděli různé akrobatické kousky a malovali ohnivé obrazce do tmy. Podobné představení jsem viděl i na pohřbu šamana.

Hojnost však může být někdy jedovatá stejně jako nedostatek, protože v hojnosti klíčí semeno závisti a sváru. Mezi kapuli se rozhořel boj, který postavil bratry proti sobě. Jejich ohnivý hněv, který dříve páchal v řadách nepřátel velkou škodu, spálil samo srdce klanu. Aby byl požár uhašen, bylo rozhodnuto, že se bratři musí rozejít, každý svou cestou. Tak Dvoj'che, nejmohutnější z kapuli, jenž nosil těžkou kovanou zbroj, zůstal v klanu zubaté tlamy. Jeho bratr Palayar odešel, a s ním i další kapuli, do širokých plání k hordě Mor-skoiri. Kmen kapuli to oslabilo a musel si začít zvykat na hubenější časy. Dvoj'che odchodu bratra a dalších nelitoval a stále v něm doutnal hněv, který kouzlem zakul do nových zbraní pro budoucí nájezdy. Když prý Palayar odcházel, křikl na něj Dvoj'che, že aspoň bude v dírách víc místa pro novu kořist a méně rukou, co by se natahovaly pro podíl.

Kudy chodí tudy leje, když leje tak zpívá, když zpívá tak bleje. Velký válečník v kekelové lize vymohl pro klan krvavě vybojované druhé místo  pro nejlepšího bojovníka černé ďury. Bleki zvaný Bard všudegrc

Nejmladším ushatarem klanu je Deko, který zatím čeká na příležitost vybojovat si své místo na slunci a předvést co v něm opravdu dřímá. Zatím dřímá většinu času jen on sám.

Goblini jejichž kroky Frumi svedly na jiné stezky

Bublayzzz

Gina

Kostěj

Šmudla

Prkvoj

Hanz nejen řečený jednoruký

Alaric

• Dřevárny - Pro nováčky
• O nás
• Kontakt
• Novinky
• Kalendář akcí
• Naše fotky
• Videa z dřeváren/larpů

Green and ugly

goblinzzzofmoryja@gmail.com